Knižní zpověď I. - Od kolébky do školy

Milí čtenáři,

Na tento projekt (nebo meme, říkejme si tomu jakkoli) jsem narazila už na vícero blozích a nikdy mě nenapadlo se pořádně zapojit. Až teď. Jelikož jsem velký knihofil a ráda o knížkách mluvím, rozhodla jsem se o sobě trošku více povědět. Zpověď pochází z dílny Fanty a má osm částí. Postupně je zde budu zveřejňovat, až se budu nudit. =D

Toto je první část knižní zpovědi...

1. Jsi knižní tip?
Kdybych nebyla, tak se nezpovídám na svém knižním blogu. Jsem strašnej knihomol, kterej nemá štení nikdy dost!

2. A co tvoji rodiče a příbuzní?
Ne, nikdo z nich (skoro) vůbec nečte, pokud nepočítám bráchu, kterej sem tam nahlédne do komixů se Simpsonama nebo Futuramou. Táta furt dělá machra, že si v blízký době přečte bichli, ale tak už se chlubí asi pět let, takže u něj si moc velký naděje nedělam. A moje máma? Ta četla jenom na vejšku povinnou četbu a od tý doby nic. Jedinej styk s knížkou má, když musí bratr povinně číst mimočítankovou četbu do školy, ale ani tak to neni moc často. =D

3. A vrstevníci?
Ti se knihy sotva dotkli, dokud nezačalo moje knihošílenství. Pak jsem začala tak moc mluvit o knihách a o knižních novinkách, že se pár spolužaček chytlo. Když zjistily, že mám přes tohle velkej vkus, tak jsem jim pár knih začala půjčovat a od tý doby docela čtou, což jsem za tenhle 'úspěch' fakt ráda. =)

4. Vyprávěli ti vaši nebo příbuzní pohádky, když jsi byla malá? Pokud ano, jaké?
Musím se přiznat, že ani ne. Občas táta (když jsem mu nedala pokoj, dokud mi nějakou pohádku neřekl), ale pohádky byly krátké a vymyšlené, takže jsem Karkulku a spol. znala jen z televize nebo z knížek, co jsem si četla. Pohádky byly o Bubácích, pokaždé na jiné téma - jak šli na houby, jak si koupili psa, jak šli na diskotéku... opravdu to bylo moc vtipné a některé si pamatuji i doteď. Opravdu mnohem lepší než Popelka nebo Sněhurka! =D

5. Četli ti rodiče nebo příbuzní pohádky, když jsi neuměla číst? Pokud ano, jaké?
Nečetli, většinou jsem se s knížkou zabavila sama. Naši neměli čas anebo náladu, stačily mi pohádky na dobrou noc.

6. Uměla jsi již před školní docházkou číst?
Jasně, pomalu číst jsem se naučila už ve třech letech, což tedy opravdu nechápu, ale prý ano. Do školy už jsem nastupovala jak "ta drsná, co dokáže přečíst celou knížku"! =D

7. Jaká byla tvá první (nebo alespoň patřila mezi ně) knížka, kterou jsi přečetla sama?
Ups, nejsem si přesně jistá, ale myslím si, že se jmenovala "Jedna dvě, Honza jde". Taková velká žlutá (obrázek je tady), nijak extra náročná na čtení - plno čtyřveršých básniček. Pamatuju si, jak jsem jí všude tahala s sebou, ještě jí mám doma a některé básničky ještě umím z paměti. =D

8. Bála jsi se některé pohádky?
Vůbec ne! Já už jsem od narození odvážnější dítě, který se může celou noc koukat na horory a nic se nestane. Mně všechny pohádky přišly vtipný a svým způsobem kouzelný.

9. Jaká byla tvá nejoblíbenější kniha než jsi šla do školy?

Pravděpodobně knížka, kterou jsem zmínila už výše, ale přesně jistá si nejsem. Možná to byla Heidi - děvčátko z hor, ale teď to zjistím opravdu těžko.

10. Chtěla jsi být nějakou tvojí oblíbenou postavou?
Tak určitě jsem o tom snila, ale už vůbec nevím jakou. Možná Šebestovou, která měla kouzelný sluchátko a mohla mít všechno, co jen chtěla. =)

11. Měla jsi ve škole problémy se čtením?
Vůbec ne. Jak už jsem řekla u otázky č. 6, byla jsem fakt drsná, protože jsem uměla číst nejlíp ze třídy a vůbec jsem se nezasekávala narozdíl od ostatních.

12. A co tvoji spolužáci?
Někomu to šlo dobře, někomu zase ne... Pamatuju si, že jeden kluk a jedna holka na tom byli strašně špatně a jedno slovo přečetli třeba až na potřetí, a takhle jim to zůstalo až do pětky, i když se trochu zlepšili, ale nic moc.

13. Jakou knihu jsi měla ráda na prvním stupni (do 5. třídy)?
Jako menší jsem zbožňovala knížky od Jacqueline Wilsonové a mám je ráda do teď. Jsou uvolňující a oddychové a vždycky s nějakou hezkou zápletkou, přesně to pravé pro menší holčičky. Konkrétněji se mi od ní asi nejvíce líbily Průšvihářky, to byla první pořádná knížka, co jsem doma měla.

14. V pubertě se jistě něco změnilo, tak co druhý stupeň (od 6. do 9. třídy, popřípadě prima - kvarta na gymnáziu)
Můj život naprosto změnil Harry Potter. V primě jsme ho měli jako povinnou školní četbu a já (tehdy jako slušná holčička) četla všechno, co jsme museli a Harry mě naprosto uchvátil. Díky němu jsem poznala spoustu skvělých lidí na jedné tránce (zde - opravdu doporučuji! =D) a díky Harrymu jsem se začala více zajímat o literaturu. Také Stmívání tomu trochu pomohlo.

15. A na střední škole, popřípadě vysoké?
Teď po prázdninách půjdu do prváku a můj zájem o literaturu (jak je z mého blogu zřejmé) jenom stoupá. Zajímám se především o YA literaturu.

16. Jak se tvé oblíbené žánry měnily?
Na prvním stupni to byly pohádky, úplně jedno jaké. Pak taky nějaký ty dívčí knížky, moc se mi líbily ty knížky od Jacqueline. V šestý až sedmý to byly jenom fantasy upířiny (HP, Stmívání, Darren Shan, Škola noci) a posledním rokem jsem se víc začala zajímat o fantasy obecně. Prostě ráda si přečtu cokoli s poutavou anotací (a hezkou obálkou samozřejmě! =D).

17. Četli jste si ve škole z čítanek? Do kolikáté třdy?
Ovšemže ano a vůbec mě to nebavilo! Četli jsme to celou základní školu a nejhorší na otm bylo vždycky to, když jste měli číst nějakej odstavec textu a kamarádka vedle vás vás začala rozesmívat! Hrůza! =D Já doufám, že teď už nebudeme muset číst z čítanek.

18. Museli jste ve škole mít čtenářské/kulturní deníky? Pokud ano, kdy to začalo a trvá to do teď?
Ano, museli jsme ho mít v primě (šestce). To byl snad jedinej rok, kdy na to bral učitel důraz a opravdu to kontroloval. V sekundě to bylo podobně, ale když jsme vynechali pár knih, tak to nevadilo. V tercii a kvartě už se na to všichni vydlabali a všichni byli spokojení! =D

19. Doporučovala vám učitelka nějaké knihy?
Jojo, vždycky básnila o nějakejch strááášně "suprovejch" klasikách a ulítlejch knihách. Ovšemže jsem si ani jednu z nich nepřečetla.

20. Máš ráda povinnou četbu (musíš je prostě přečíst ať chceš nebo ne)?
No, jak se to vezme. Na jednu stranu ne a na to druhou ano. Ne, protože jsou to pitomý tituly, který nikoho nezajímaj a myslím, že by si je nikdo nečetl, kdyby nemusel. A ano, protože je to pro mě výzva, když si řeknu: "Tohle teda přečtu a budu tak drsná, že jsem se odvážila". =D Né, vtip, byla to pro mě občas velká výzva, ale poslední dva roky jsme měli systém, že nám učitelka napsala na tabuli třicet titulů a každej ze třídy si vybral jeden. Po celej rok měl každej tejden někdo referát na tu určitou knihu a všem to vyhovovalo, ptž se nemuseli "obtěžovat" se zbývajícími 29.

21. A co taková doporučená (jsou to knihy, ze kterých si můžeš vybrat)?
Tak přesně o tom jsem mluvila o otázku výše. Je to fakt super systém, i když knížky stojej za prd. =)

22. A učebnice?

Učebnice NESNÁŠIM a nikdy mít ráda nebudu! =X Za celejch devět let na škole jsem se nesetkala s žádnou zábavnou nebo nenudnou, která by se mi líbila a myslím, že to se jen tak nestane.

23. Jak se k učebnicím chováš?
Jak si zasloužej. 3=) U nás na škole jsou strašný saláty, a tak nikdo nepozná, když tam občas něco připíšu. Když se hodně nudim, do učebnice si kreslím, nebo oždibávám rohy... je to podle toho, jakou mám náladu. =) Strašně ráda taky kreslim do obrázků =D