(RC) Review: Brisingr

Autor: Christopher Paolini

Přeložila: Olga Staníčková

Série: Odkaz dračích jezdců / 3.

Počet stran: 656

Nakladatelství: Fragment / 2009

Anotace
Přísahy, zkoušky oddanosti, střet mocných sil...
Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně…
Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor.

 

Stručný příběh knihy

Po zkráceném výcviku v Ellesméře se Eragon se Safirou vydali na bitvu na Hořících pláních jako pomoc Vardenům, kde se setkává s Murtaghem, který ho mnohými věcmi překvapi. Slíbí svému Bratranci Roranovi, že mu pomůže zachránit jeho snoubenku Katrinu ze spárů Ra'zaaků a při vhodné příležitosti netvory zabít. Nasuada přijme výzvu ve zkoušce Nožů, v jejíž sázce je vůdcovství Vardenům a Roran se snaží osvědčit v bitvách a získat si povýšení.

Eragon putuje do Beorských hor do Fărthen Duru za Orikem a ostatními trpaslíky, aby pomohl Orikovi na trůn po zesnulém Hrothgarovi, případně jiným trpaslíkům, kteří chovají k Vardenům dobré vztahy. Po korunovaci leti se Safirou do Ellesméry, aby se naučil něco více a dozvídá se spoustu informací o své skutečné rodině, které ho nesmírně ohromí. Dračice s jezdcem letí zpátky k Vardenům, aby jim pomohli při obléhání Fêinsteru a zničení dalšího Stína. Podaří se bitva, která z počátku nevypadá nejlépe?

Recenze

Christopher Paolini už mi ve svých předchozích dílech dokázal, že je velice nadaným spisovatelem s velkou fantazií. Ani Brisingr nebyl výjimkou, ačkoli se mi do jeho čtení nechtělo zdaleka tolik jako do Eragona a Eldesta. Příběh mě mile překvapil, i když z počátkuzde chyběla nějaká pořádná akce či zápletka, které bych se mohla chytit a naplno si ji vychutnat.

Co se mi na Brisingrovi velice líbilo, bylo Eragonovo "dospívání", pokud to tak mohu říci. V předchozích částech tetralogie mi připadal pořád jako dítě, které spoustu věcí nechápe a má toho ještě tolik před sebou. Teď, jako kdyby toho chápal až příliš. Z malého chlapce vyrostl dospělý muž, kkterý je připraven bojovat v čele Vardenů a pomoci osvobodit Alagaësii od tyranského Galbatorixe. Třeba oproti Arye, která se podle mě vůbec nezměnila, to byla příjemná změna a těším se, jak (a jestli) se Eragon duševně "dovyvine" ve čtvrtém díle.

Eragon si klekl a položil pravou ruku přes její dlaň. "Nemusíš si o mě dělat staros, Nasuado. Znám své povinnosti. Nikdy jsem neusiloval o vládu, to není můj osud. A pokud někdy dostanu šanci usednout na trůn, odmítnu to a dohlédnu, aby připadl někomu, kdo je vhodnější pro vedení naší rasy než já."

U Eldesta mi ani tak nevadily situace z různých úhlů pohledů. Nevím proč, ale Brisingr mi to ztěžoval tím, že když už se nějaká akce děla, autor přeskočil od Eragona k Nasuadě nebo Roranovi a tak mé napětí poměrně snížil a když jsem se vracela zpátky k Eragonovu pohledu, už mi daná zápletka moc zajímavá nepřišla. To může být také důvodem, proč mi trvalo tak dlouho přečíst celou knihu. Jinak se mi autorův styl psaní velice líbí, kromě častého přeskakování z jednoho pohledu na jiný, se mi celkový dojem z knihy zdá velice příznivý.

V poslední době jsem zjistila, že se až moc snadno dokáži u spousty knížek rozbrečet. Ani Brisingr nebyl výjimka, konec byl opravdu překvapivý a upřímně se bojím číst dál, protože nevím, jestli takový šok v blízké době vydýchám. (Pozor SPOILER!) Nebýt Eludnarí... uf, to jsou ty časy, kdy soucítím s Eragonem a Safirou, protože si nezaslouží nést větší břemeno než záchranu celé říše. (konec spoileru) Nepřišlo mi, že by se Paolini vyžíval ve smutných scénách a kdovíjak je rozepisoval. Mám pocit, že mu stačilo jen pár slov k tomu, aby mi přeběhl mráz po zádech a můj mozek začal pracovat na plné obrátky. To je pozoruhodná vlastnost, většinou, co jsem tak četla, spisovatelé mají potřebu nějak omílat neveselé situace a rozepisovat se. Bod pro Christophera!

O chvíli později, ještě slabším hlasem zašeptal: Netrap mě.
A pak ... odešel do prázdnoty.
Pryč.
Pryč!
PRYČ!
Tma. Prázdnota.
Byl sám.

Naprosto okouzlena jsem byla při dění v Ellesméře. Ne, že by se tam stalo něco extrémně "významného" (konečně už nemusím číst o tom, jak ho mrzí ztráta meče! =D), ale už mne unavovaly věčné Vardenské boje s královstvím a (nejen) trpasličí politika. Bylo příjemné se na pár kapitol přesunout do jiného světa, k jiné rase. Ellesméru jsem vždycky měla ráda, už jen kvůli tomu, kolik v sobě ukrývá tajemství. Tak například bájný strom Menoa, který v sobě ukrývá duši smutné elfky, která se před staletími do stromu vezpívala. Nejsem si moc jistá, ale mám neblahý pocit, že nám v Inheritance hlavním hrdinům nějak zavaří. Proč? Sama nevím, jen taková předtucha...

Celkově, kdybych měla Brisingra shrnout do pár vět, bylo by to pro mne opravdu složité. Z četby mám vskutku smíšené pocity a nevím, co si o tom mám myslet. Jak jsem již řekla, Eragon mě mile překvapil, začíná mi přirůstat k srdci a budu mu držet palce v závěrečném díle. Knize dávám průměr tři a půl hvězdičky, protože kdybych měla porovnávat Brisingra s předchozími díly, ani z daleka se jim dle mého názoru nevyrovná.
Knížku doporučuji všem drakomilcům a čtenářům YA, určitě byste si sérii zamilovali!

Hodnocení obálky:

Cekové hodnocení:

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. (Knihu je možné zakoupit zde)

zdroje:

obálka - Fragment
obrázky - DeviantArt