Review: Čaroděj

Autor: Michael Scott

Originální název: The Magician

Série: Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela
Díl: druhý

Počet stran: 461

Žánr: magie, fantasy, dobrodržné

Anotace
Nikolas Flamel pokračuje v zápiscích dalších dvou velmi hektických dnů. Nyní se nachází v Paříži a s ním i dvojčata a Scathach. Uvědomuje si, že musí rozvíjet sílu Sofie a Joshe, aby mohli naplnit proroctví. Setkávají se s dalšími nesmrtelnými bytostmi, a jejich pobyt ve francouzské metropoli způsobí více než velké zmatky. Nikolasovi a Perenele se však čas neúprosně krátí. Každý den stárnou o rok, jejich schopnosti slábnou a tělesná schránka chřadne. Podaří se probudit i Joshovu skrytou moc? Zvládne Sofie umění ovládat další živel? V pokračování Alchymisty se samozřejmě znovu střetnou s dávným čarodějem Johnem Dee, který tentokrát proti nim nebude stát sám. Druhý díl Tajemství Nikolase Flamela je opět napínavý a plný nečekaných bitev a zvratů.

Koonečně jsem si knížku stihla včas ulovit, než se na ní v knihovně sesypalo spousty jiných. Konečně, konečně, konečně! Po přečtení Alchymisty jsem byla napjatá docela dlouho a nemohla se dočkat pokračování. Naštěstí už vím, o co v knize šlo a řeknu vám, to čekání za to fakt stálo. Jen mě mrzí, že nemohou natočit nějaký film, ráda bych se na to i koukla.

Kniha mě zaujala především spletitostí dějě a prolínáním příběhu s historií naší Zeměkoule. Kdo mohl kdy tušit, že Romulus a Remus byli syny jednoho mocného boha? Kdo všechno na světě ví, že kdysi nebyla morová epidemie v Americe zapříčiněna morem, nýbrž starodávnou bájnou bytostí?

V tomhle dílu se autor zaměřil více na doktora Johna Dee, věnoval mu více prostoru než v Alchymistovi. Ačkoli já ho zpočátku ráda měla - připadal mi neuvěřitelně ďábelský a nebezpečný maniak, v Čarodějovi mé sympatie k němu z velké části odpadly. Proč? Sama pořádně nevím. Možná proto, že se v knize objevil i Machiavelli - další zákeřný záporák, který na rozdíl od Deeho má v sobě kus svého starého lidského já - a Dee se v porovnání s ním chová nedospěle, jako nějaký malý rozmazlený harant. No co, jeho mínus. =D

Všimla jsem si, že se autor rozepisuje i o postavách, o kterých nepotřebujeme nic vědět (koho zajímá, jaký těžký život má číšník, když se zrovna schyluje k bitce?). Navíc jak se mi zdá, tak tam neustále přibývají nové a nové postavy, ať jsou důležité sebevíc anebo jen kulisy v pozadí. To je asi tak jedinné mínus, které jsem na knize

zaregistrovala. Občas mě autor zahltil informacemi, že jsem musela přestat číst a chvíli je všechny vstřebávat.

Ačkoli jsem to neměla v plánu a Josh není má oblíbená postava, nějakým způsobem jsem se na něj při čtení zaměřila. Chudák jeden zmatenej, pořádně neví, komu věřit... ani se mu nedivím. Ale zarazilo mě, že se přestal se Sofií shodovat. Co jsem viděla v Alchymistovi, byli jako jeden. Docela ho obdivuju, že pořád chtěl probudit své schopnosti, zrovna v takové pitomé situaci, která otřásla celým městem. Já bych do toho nešla, byla bych strachy bez sebe. =D

Jinak celkové dojmy jsou vskutku kladné. Obálka je jednoduchá s nádechem opravdové magi

e a starobylosti, jsem ráda, že na ní nakonec neskončil ničí obličej z profilu, to už bych se asi zbláznila! =D Děj jsem zhltnula jedním dec

hem (skoro doslova - na svou délku mi četba zabrala 1 den!) a až na pár výjimek jsem s jeho podáním čtenářům spokojená.

Hodnocení obálky:

Celkové hodnocení: