Třicetidenní knihobraní - den 6. a 7.

Tento projekt pořádá VeEee (více informací o projektu po rozkliknutí odkazu). Dnešní knihobraní bude speciální - jelikož jsem teď byla pár dní mimo internet, udělám to dnešní dvojité. Jaké otázky jsou na dnešní dny?

Kniha, při které jsem se opravdu červenala

Dívala jsem se na příspěvky mnohých z vás, kteří se Knihobraní také účastníte. Většinou převládala vlna Fifty shades. Když to tak zvážím, skutečně by to mohla být knížka, při které se mi nahrnula krev do tváří, avšak u mě vede zcela jiná. Je to Muž ve stínu od Stephanie Laurens, kterého jsem dostala na recenzi od Bookfanu. Jednalo se o mou úplně první knížku tohoto námětu, vesměs šlo jen o 400 stránek plných sexu, zmateného uvažování nerozhodné Amandy (či jak se jmenovala) a vzhledem k tomu, že my bylo čerstvých 14 let, mi to způsobilo zajímavou reakci. U Fifty shades... tam se místy aspoň něco dělo, ale v Muži ve stínu skoro vůbec! :D

 

Kniha, která mě opravdu rozplakala

Možná jsem divná. Možná ne. Ale po dlouhém rozhodování jsem nakonec vybrala třetí díl Hunger games - Síla vzdoru. Proč? Abych pravdu řekla, zrovna poslední část se mi z celé trilogie líbila nejméně, ale i navzdory zvláštnímu a uspěchanému konci jsem uronila slzy za

všechny mrtvé, oblíbené i neoblíbené postavy a hlavně také z jiného důvodu. Hunger games mi přirostly k srdci, ráda jsem četla předchozí díly, napjatě očekávala film v kinech, ráda jsem se s kamarádkami dohadovala, jestli je Peeta lepší než Hurikán. Když jsem dočítala poslední stránku, jako kdyby mi došlo, že už mi celá série končí a že už nikdy nic dalšího navazujícího na ni nebude.

Ano. Spousta z vás vybírá dojemné konce, smutné příběhy nebo knížky, které vás dokázaly tolik rozesmát, já spíše stojím na straně sentimentality. Navíc je HG3 první knihou, která mě kdy pořádně dokázala rozbrečet. A v této kategorii si vždy bude držet své místo.