Review: Modrá jako safír

Autorka: Kerstin Gier
Přeložila: Tereza Pecková
Série: Drahokamy / 2.
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo / 2012

Gwendolyn nedávno zjistila, že je dědičkou časocestovacího genu, který jí umožňuje přeskakovat časem do minulosti. Je jednou z dvanácti dědiců, kteří tuto schopnost zdědili. Po nedávné nevinné puse s Gideonem si není Gwen ničím jistá, především ne svými city k tomuto tajuplnému chlapci. Poznává se také s přidrzlým chrličem Xemeriusem, který je snad jediný, kdo ji dokáže rozveselit. Hlavně když se potýká se svým srdcem a děsivým hrabětem Saint Germainem za zády.

Po krásném prvním dílu přichází na scénu díl snad ještě krásnější. V Rudé jako rubín jsem postrádala více akce, které se mi v Modré konečně dostalo. Je pravda, že bych si jí tam představovala přeci jen o něco více, ale pak by byla kniha zbytečně přeplácaná a myslím, že by ztratila své původní kouzlo plné historického a romantického nádechu.

Gideon nakrčil čelo. "Drž prosím na chvilku zobák, jo? Musím tu teď posbírat veškerou odvahu, abych ti mohl vyznat lásku. S něčím takovým nemám vůbec žádnou praxi."

Zdroj

Gwendolyn už konečně přišla na to, že umí skákat v čase a blablabla. Úvodní situace jsme si odbyli v Rudé, Modrá na ni navazovala přímo od stejného okamžiku a my jsme tím pádem dostali příležitost si přečíst více děje než pasáží, kde se nám autorka snaží něco vysvětlit. Příběh se zároveň více a více zamotává, a to nejen zápletkou, ale i skoky v čase a mixování minulosti, přítomnosti, a dokonce i budoucnosti. (Vážně mi z toho šla hlava kolem, ale když jsem se nad tím zamyslela, zjistila jsem, že je to geniálně vymyšlené!)

Veliké plus, které si u mě Kerstin Gierová získala, je díky roztomilému démonkovi Xemeriusovi, který mě téměř neustále překvapil něčím novým, a mnohdy mě dokázal i rozesmát. Je vidět, že si na jeho charakteru dala autorka velice záležet, ale nepřehnala to tak, že by na mě ze stránek křičela jeho uměle vytvořená povaha. To však nemohu říci o Gideonovi, který se mi zdál opravdu nastrojený a místy bych ho snad ani nepoznávala. Pořád jsem na něj názor nezměnila, nemám ho ráda. Ale Xemerius je boží!

"Ale jenom na rozloučenou a na tvář!" zařval mi Xemerius přímo do ucha. "Jestli to ještě jednou budu muset zopakovat, tak snad prasknu. Mizím odsud. Tyhle holčičí plky mě jednou zabijou." Párkrát mávnul křídly, odtřepotal na školní střechu a uvelebil se tam.

Ani se snad nemusím rozplývat nad obálkou, jelikož každý ví, že je naprosto úžasná, vlastně jako celá série, která se nese ve stejném duchu. (A kdo to netvrdí, tak lže! :D) Jediná věc, za kterou bych byla schopna i vraždit, je napínavý konec, který mi málem způsobil infarkt. Kdybych u sebe po ruce neměla další díl, asi bych si pořádně zanadávala. A když už ve mně nějaká kniha vyvolá rozčílené nadávky, je to dobrá kniha.

Zdroj

I když bych tu o Modré jako safír mohla básnit dokola a dokola, pořád mi přijde, že knížce něco schází. Proto jí dám úžasněperfektněbrilantněvynikající 4 hvězdičky a tu poslední si budu šetřit pro Zelenou, protože jak jsem už stihla vypozorovat z autorčina stylu psaní, s každým dílem se zlepšuje a nechává nás víc napnuté. Vím, že závěr bude určitě epesní. Vy, kteří jste nečetli Modrou, tak s chutí do ní a vy, kteří jste nečetli ani Rudou... hanba vám, koukejte to jít napravit!