Review: Rudá jako rubín

Autorka: Kerstin Gier
Přeložila: Tereza Pecková
Série: Drahokamy / 1.
Počet stran: 336
Nakladatelství: CooBoo / 2012

Co byste dělali, kdybyste zdědili časocestovací gen a váš život by se nemohl obejít bez každodenního skákání do minulosti? A co teprve kdybyste to vůbec nečekali, protože vám bylo vtloukáno do hlavy, že vy to nebudete? Přesně v této situaci se ocitá šestnáctiletá Gwendolyn, která je podle zápisů Strážců poslední dvanáctou osobou s časocestovacím genem, Rubín. Společně se se svým spolucestovatelem Gideonem musí vypravit do minulosti za hrabětem Saint Germainem, který se časocestovacím genem zabývá. Následně jsou vysláni na misi, jejíž účelem je odebrání krve čtyř posledních cestovatelů v čase, aby se odhalilo tajemství v tajemství. A Gwendolyn se musí potýkat nejen s nenávistí své sestřenky Charlotte, které "ukradla" gen, ale i s chladným Gideonem, který si o ní myslí, že je naprosto neschopná. Chudák...

Zdroj

Kniha o cestování časem? Hustý! Kniha, ve které je plno dobrodružství a zároveň se tam vlastně nic moc neděje? Zajímavé! Kniha, u které nejde nepřemýšlet, ale ani si u toho nemusíte příliš namáhat mozkové závity? Bomba! Věřte mi, takový skvost existuje, a právě Rudá je toho zářným příkladem!

Nikdy bych nevěřila, že mě podobné téma zaujme - přeci jen jsem spíš dystopijní typ čtenáře. Nejsem příliš velký fanoušek velikých románků, i když je shledávám příjemným rozptýlením. A natož pak ještě historické příběhy, ty jdou mimo mě. Ale Rudá jako rubín mě donutila otáčet stránky dál, číst větu za větou, napjatě hltat každé slovo. Nechala jsem se unést příběhem a než jsem se nadála, byl konec. Proč? Jak je to vůbec možné?

Zdroj

Myslím, že za to může z velké části autorčin způsob psaní. Kerstin se rozhodla psát z pohledu mladé Gwendolyn, takže jsem měla možnost poznávat všechny záhady příběhu spolu s ní, nemusela jsem se zabývat myšlenkami jiných postav, což může být občas i docela matoucí. Autorka píše lehce, plynule, tak, aby i ta nejsložitější věc v celé knize vyzněla srozumitelně. Je pravda, že jsem se nad příběhem místy musela
zamýšlet, ale to spíš patří k jiným důvodům. Celkový pohled na skákání v čase je pro mě tak... fascinující! Představte si, že umíte cestovat časem, jdete někoho navštívit a on vám řekne, že jste u něj byli včera? Jak víte, co v budoucnosti uděláte? Že osobu nenavštívíte právě v to datum? Neříkám, že se právě tento případ v Rudé objevil, ale... hodně jsem nad tímto tématem dumala, jelikož příběh sám o sobě dostal od spisovatelky veliký potenciál, který se Kerstin snažila rozvinout na maximum a pokusila se z něj vytěžit, co nejvíc to šlo. Sama za sebe mohu říci, že se jí to povedlo!

S Gwendolyn jsem v mnohém musela sympatizovat a jsem ráda, že se z ní nestal zidealizovaný výplod něčí fantazie. Gwen je normální holka, která není bůhvíjak odvážná, dokonalá, obětavá, vděčná... obyčejná dívka, která se o žádný "pitomý gen" neprosí. Moc jsem si ji oblíbila, protože mi svými myšlenkami opravdu přirostla k srdci. Ale Gideon... co na něm všichni vidí? Mně se tedy moc dokonalý nezdá, asi za to může i fakt, že mi nesedí kombinace kluk a dlouhé vlasy, ale to je vedlejší. Chová se panovačně, chladně a sebestředně, ale přesto si myslí, že Gwen bude skákat, jak on píská. Chudák holka.
Co nesmím opomenout zmínit, je fakt, že se autorka rozhodla do akce zapojit také Gwendolyninu kamarádku Leslie. Proč? Téměř ve všech knihách má hlavní hrdina nějakého nejlepšího kamaráda, který se mihne scénou jen tak, aby se nic neřeklo a vyplnil se prostor a kniha tak měla více stran. Pak už tam postava nefiguruje téměř vůbec. V Rudé jako rubín se Leslie účastnila dění téměř neustále a i když nemám tyto "nejlepší přátele" zrovna v lásce, Kerstin Gierová si tím u mě získala plus.

Kolik hvězdiček si ode mě Rudá nakonec odnese? Vzhledem k tomu, že je to skvělé čtení jako stvořené pro letní dny a také tomu, že mě příběh dokázal zaujmout navzdory mým zábranám vůči podobným tématům, dávám Rudé jako rubín čtyři hvězdičky. Nepopírám, že se mi knížka líbila, ale stejně si myslím, že kdybych měla dát pět, představovala bych si napínavější konec a nějakou větší akci v poslední třetině. Závěr mě příliš nezvednul ze židle a myslím, že právě to tam chybělo.
Nicméně vám tuto knížku doporučuji a je jedno, zda se v podobných příbězích vyžíváte anebo je obcházíte velkým obloukem. Rudá jako rubín se vám určitě bude líbit a méně jak tři hvězdičky jí snad určitě nedáte!