(RC) Review: Červenokabátníci

Autor: John Scalzi
Přeložila: Ivana Drábková
Počet stran: 320
Nakladatelství: Classic / 2012

Andrew Dahl z ničeho nic dostane nabídku práce podporučíka na vesmírné lodi Interpid a nemůže se dočkat, až na ní započne svou kariéru. Jaké překvapení, když zjistí, že nahradil mrtvého xenobiologa a ještě větší, když se dozví, že na každé výzkumné výpravě minimálně jeden člověk zemře! Seznamuje se zde s pár lidmi (Hester, Jimmy, Jenkins a spol.) a společně se snaží přijít na kloub této záhadné vražedné lodi. Vypadá to, jako by jejich životy byly předurčeny, jako kdyby si s nimi někdo pohrával. Ale kdo?

Červenokabátníci vás mohou s přehledem odradit svojí obálkou a, pokud nejste příliš velký fanda sci-fi příběhů, třeba vás nenavnadí ani anotací. Jenže risk je zisk a myslím, že pokud máte příležitost se ke knize dostat, rozhodně do toho jděte. Přesně tak jsem to udělala i já a knížka mě příjemně překvapila.

Zdroj

Na počátku se čtenář spolu s hlavním hrdinou Andrewem ocitá na vesmírné stanici před nástupem na Interpid. Je nucen si přivyknout neznámému světu a pravidlům, které zde vládnou, vytváří si o příběhu vlastní obrázek. Všechny informace jsou podávány přímo a bez vysvětlivek - autor se ke čtenáři chová tak, jako kdyby byl už v polovině knihy a měl o všem přehled. Tím pádem sice chvíli tápe, ale brzy se přizpůsobí, protože všechno se dříve nebo později (v tomto případě spíše později) vyjasní.

S knihou jsem byla vcelku spokojená. Protože sci-fi většinou nečtu, tak nemám s čím srovnávat, ale i tak se mi knížka líbila. Musím uznat, že zápletka byla opravdu zajímavá a hezky promyšlená. Vždycky, když přišla chvíle na nějaké rozuzlení, výsledkem bylo něco neočekávaného - něco, co mě vždycky přimělo otevřít pusu a zaklepat si na čelo. Co se týče nepředvídatelnosti, musím autorovi zatleskat

Zdroj

Co mě docela zklamalo, byl konec. Nemluvím o zakončení příběhu, ale spíše o třech návazných povídkách,
které se nacházely na konci, zabraly něco málo přes sto stránek a podle mě by tam vůbec nemusely být. Bylo sice hezké vidět to všechno z jiných pohledů, ale na můj vkus už byla kniha příliš přeplácaná. Myslím, že se autorovi zdálo 200 stránek příběhu příliš málo, a tak ze sebe tlačil další a další slova. Toho je trochu škoda.

Na to, že nečtu sci-fi příběhy plné vesmírných lodí, soubojů a nových planet s lidožravými brouky nebo ledními žraloky (a dalšími podobnými výplody fantazie), musím zvednout palce nahoru. Přestože nejde o kdovíjak veliký trhák, který by měl spasit svět, Červenokabátníci mě zaujali, i když ve mně nevzbudili touhu si přečíst další autorovy knihy.

Dlouho jsem přemýšlela, jak příběh ohodnotit. Na čtyři hvězdičky to nebylo ani omylem, spíš něco mezi dvěma a třemi. Už jsem si plánovala, jak tu bravurně obhájím dvě hvězdy, ale budu hodná. Červenokabátníci patří k takovým průměrným průměrům a myslím, že když jim dám tři, tak jim vůbec nebudu nadržovat. Knihu rozhodně doporučuji všem a pokud jste žádný sci-fi příběh ještě nečetli, tenhle se vám určitě bude líbit!

Mnohokrát děkuji Knihcentru za poskytnutí výtisku k recenzi!