The Hunger Games 32x32 LogoLeopard Print Pointer Books are my passion...: (RC) Review: Nebe je všude

neděle 25. ledna 2015

(RC) Review: Nebe je všude

Autorka: Jandy Nelsonová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Počet stran: 306
Nakladatelství: CooBoo / únor 2015

Sedmnáctileté Lennie nedávno zemřela sestra, která pro ni byla tou nejbližší osobou. Vždy se doplňovaly a Lennie nikdy nepřemýšlela nad tím, že by to v jejím životě mohla být ona a ne Bailey, kdo sehraje hlavní roli. Teď, když je Bailey pryč, nezbývá, než se pokusit nějak se životem poprat na vlastní pěst - ale jak se navrátit do světa plného hudby, bábinčiných květin a obyčejné školy, když už nikdy nic nebude jako dřív? Kupodivu zjišťuje, že když je v její přítomnosti Joe Fontaine, nic se nezdá nemožné. Naopak když je s Baileiným přítelem Tobym, který sdílí její bolest, připadá jí, jako kdyby jen on chápal, jak na tom Lennie je.


Tato kniha je velice zvláštní. Když jsem ji začínala číst, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, abych si nemohla vytvářet předsudky dopředu a nechala se překvapit. A skutečně - přestože jsem se z počátku vůbec nemohla začíst, zhruba od třetiny mě příběh chytnul natolik, že jsem ho jen s těžkým srdcem musela občas odložit, a ani mi nepřišlo, že by byl kdovíjak speciální. Naopak, připadá mi tak obyčejný, že by se mohl stát každému z nás, a právě to mi na něm, myslím, učarovalo.

"Když se kluci vrátí, představí nejstaršího Fontainea, který taky přijel na prázdniny z L.A.
"Tohle je Doug," řekne Marcus, a ve stejné chvíli Joe: "Tohle je Fred."
"Rodiče se nemohli rozhodnout," podotkne nejnovější Fontaine. Tenhle vypadá, jako by radostí doslova šílel. Bábi má pravdu, měli bychom je prodat." - str. 103

Nebe je skutečně všude, nad hlavou nám plave den za dnem, až se stane naší součástí natolik, že nám začne
připadat jako samozřejmost. Když jsem se do knihy začetla, bylo to tak přirozené jako dýchání, že jsem se sotva nadála a měla jsem za sebou padesát šedesát stran, čas jako kdyby neexistoval. Prvních pár stran šlo s obtížemi, Baileyina smrt mi přišla tak umělá, jako by se autorka snažila vytvořit zápletku, ale jakmile jsem jejímu stylu přišla na chuť, slova "nový začátek" mi dala nový smysl.

Je něco, co se mi v knížce velice líbilo, a to krátké básničky a texty, které Lennie psala na různé věci (kelímky od kávy, obaly od bonbónů, papírky, zdi) a nechávala na všech možných místech ve městě, většinou týkající se Bailey a vzpomínek na ni. Tleskám nádhernému grafickému zpracování, které mi vyráželo dech znovu a znovu a ačkoli jsem s Lenniiným rukopisem měla čas od času potíže, bylo to silnější než já a musela jsem luštit každičké slovo. Nejprve jsem nechápala, proč zrovna takové texty a jaký mají význam, ale jakmile příběh postupoval dál, začala jsem chápat a spojovat si jednotlivé zážitky sester s básněmi. Úžasné zpracování a o to úžasnější čtení, opravdu.

"A když se políbíme, vidím, že za těmi dveřmi je nebe." - str. 126

Pokud jde o hlavní hrdinku, tak jsem jí dlouho nemohla přijít na chuť, nevěděla, co si o ní myslet, ale pak mi to došlo - ona je úplně stejná jako já. Jak bych mohla zbožňovat nebo nenávidět svůj vlastní odraz? Lennie je naprosto obyčejná holka, není ničím výjimečná, vždy se schovávala ve stínu své starší sestry a najednou neví, co dělat. Sama si ve světě připadá jako slon v porcelánu, dělá chyby a špatná rozhodnutí, ne jako dokonalé hrdinky v ostatních young adult knížkách. Lennie je tak obyčejná, až je svým způsobem výjimečná.

Velice zvláštní je i česká obálka, pro kterou se rozhodlo nakladatelství, i přesto že na facebookové stránce nechalo hlasovat o té nejvhodnější, mezi kterými vůbec nebyla. Zaslechla jsem několik protestů a nespokojenost, které mi vůbec nedávají smysl, protože je jednoduchá hravá a taková lehká - přesně vystihuje ducha příběhu, léto a představu nebe visícího nad Lennie a jejími strastmi. Konec konců to není žádná smutná knížka, i když se z počátku téma smrti dějem prolíná poměrně dost, především jde o romanci a teenagery, kteří si stále snaží najít své místo ve světě. Tak proč se snažit předstírat něco jiného?

"Otřu si z úst tu píseň sirén. Jsem sama ze sebe znechucená. Nepožádala jsem ho o odpuštění, nic jsem mu nevysvětlila, neřekla jsem mu, že je to nejúžasnější, co se mi kdy stalo, že je pro mě jediný. Místo toho jsem mluvila o jeho nohách. O nohách." - str. 228

Nebe je skutečně všude, jen se přesvědčte a podívejte nahoru. Anebo otevřete knihu a začtěte se, tak jako tak se vám pohled na to, co vidíte, bude líbit. Hodnocení jsem zvažovala dlouho, ale nemyslím, že něco takového by si zasloužilo hvězdičky - vždyť co je pár hvězd oproti celému nebi?

Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.

2 komentáře:

  1. Kniha může být námětem skvělá, ale mě to nezaujalo a nemyslím si, že by u mě kniha zabodovala a já jsem jedna z těch, co protestuje proti obálce. Mě naprosto od přečtení odrazuje. Ale skvěle napsaná recenze :)

    OdpovědětSmazat
  2. Příběh mě na první pohled svou anotací zaujal a když jsem viděla obálky, o kterých jsme měli možnost hlasovat, tak o to víc. Myslím, že hlavní je, aby se většině líbila. Stejně mi přijde, že CooBoo tentokrát udělalo chybu, když si zvolilo vlastní. Pod tou jednolitostí modré si nedokážu představit nebe, příliš to nezdravě bije do očí.

    OdpovědětSmazat