Autorka: Stephanie Laurensová

Přeložila: Jana Jašová
Počet stran: 446
Nakladatelství: Ikar
Anotace
Kam
se poděli všichni zajímaví muži v Londýně? Amanda Cynsterová není
ochotná slevit ze svých nároků na dokonalého manžela, ale díky tomu už
strávila osm osamělých sezon. Odhodlá se proto vzít věci do svých malých
ruček a navštíví místo, kam mají dámy vstup zakázán a kde by se mohla
vyskytovat tolik vítaná špetka nebezpečí. Věci se ale poněkud vymknou a
Amanda se ocitne v nesnázích, ze kterých je nečekaně zachráněna tajemným
džentlmenem.

Příšerná pravidla!
Amanda by tak ráda zmizela do nějakého klubu na "zakázanou" party,
která však není pro Smetánku, čímž ona je. Nebaví jí lhát matce a tetám,
kam se neustále ztrácí, ví, že by neschvalovaly její vztah z hrabětem,
který byl obviněn z vraždy. Pomaloučku, ale jistě se snaží Dextera lapit
do jejích sítí, avšak to si vyžaduje více a více tajných schůzek, což
je Amanda schopná riskovat. Podaří se jí Dextera ulovit? Dokáže ho
vytáhnout ze stínů zpět mezi Smetánku?
Muž ve
stínu mě mile překvapil. Romantika s nádechem detektivky mě zaujala -
promyšlený případ, nebezpečná situace s Amandou a Martinem... Ačkoli
románky a historii moc nemusím, kniha se mi četla dobře, jako kdyby
autorka kdysi v té době (cca 19. století) žila.
Jedna
věc, kterou bych malinko vytkla, je popisování. Stephanie jde popis
dobře, někdy až moc. Díky ní jsem si dokázala vše hezky živě představit,
avšak některé scény byly poněkud... pikantnější. Nevím, na svůj věk
(nejen) bych radši četla více děje, místy mi to přišlo jako obsáhlejší
Harlekýn (jestli znáte ty barevné knížečky v trafikách, které jsou každý
týden nové a jsou hlavně romantické až až). Nicméně vše ostatní bylo
skvělé.

Nevím,
zda to byl jen můj pocit, anebo se to stalo i ostatním, ale místy jsem
se ztrácela. Protože nejsem moc "vzdělaná" v historických knížkách,
tudíž jsem děj neustále srovnávala s dnešním světem a občas tápala v
neznámu. Autorka hodně poukazuje na rozdíly ve společnosti mezi
Smetánkou a "těmi druhořadými". Ale to je spíš má chyba, Muži ve stínu
to za vinu nedávám. =D
Výjimečně chválím psaní
ve třetí osobě, protože i přestože se mi raději čte v první, někdy je
druhá verze podstatně lepší. Čtenář totiž může plynule přjít do
Dexterovy hlavy, aniž by si toho nějak moc všimnul a krčil nad tím čelo.
Pocity napsala Stephanie bravurně, až jsem se občas zarážela nad tím,
jak mi to všechno připadalo živé, to jsem u moc spisovatelů zatím
nezaregistrovala.
Co bych chtěla dodat mezi
posledními body je to, že je vidět, že jde o práci odbornice, žádný
amatérský pokus o první knihu. Místy mi připadalo, že to snad Stephanie
musela někdy zažít, protože já sama bych něco takového nikdy nemohla dát
na papír z vlastní hlavy. Jsem strašně ráda, že jsem si knížku
přečetla, i když jednu radu bych pro spisovatelku měla: Myslím, že
čtenáře zajímá především děj, nepotřebujeme číst několik pikantních scén
pořád dokola! =DD
Děkuji Bookfanu za poskytnutí recenzního výtisku.
Hodnocení obálky:

Celkové hodnocení:


Zdroje:
obálka - Bookfan
obrázky - Google
Obálka se mi až tak nelíbí, ale... Londýn, a navíc to působí celkem zajímavě... asi si to přečtu. :))
OdpovědětVymazatBtw, co máte všichni proti er formě? Já naopak brutálně nemám ráda ich formu, vadí mi nadužívané sloveso být, kterému se tam nedá vyhnout. :D
Ja mám romance rada (aj historické). A táto znie dobre. No obálka nevyzerá veľmi zaujímavo. Putuje do to-read. :-)
OdpovědětVymazat