(RC) Review: Tajemství upírů

Autorka: L.J. Smith

Přeložila: Milena Hordinová

Série: Říše temnot / 1.

Počet stran: 240

Nakladatelství: Fragment / 2012

Anotace

Šestnáctileté Poppy zbývá pár týdnů života. Trpí rakovinou slinivky a není šance na vyléčení. Její dlouholetý přítel James jí nabídne řešení. Tím však poruší přísné zákony Říše temnot a teď ho čeká trest za vyzrazení tajemství a za lásku k člověku. Bude mít Poppy dostatek odvahy, aby se dobrovolně stala upírem? Podaří se jim společně uniknout před nejhorším trestem?

Když někde zaslechnu jméno Lisa Jane Smith, ihned se mi vybaví knižní série Upíří deníky, ve které nyní vychází již 11. díl anebo Temné vize, kde jsou díly tři. Knih je od ní napsáno jistě mnohem více, ale myslím si, že právě tyto dvě série jsou u nás v České republice nejznámější. Nemohu si pomoct, protože i když vím, že L.J. nepíše stylem, který mi sedne a její příběhy mi občas přijdou až trochu moc "bez štávy", tak vždy, když vyjde nějaká nová série anebo další díl již vyšlé, tak pokaždé si ho musím přečíst a očekávám od něj nějakou změnu, snad nikdy se nezbavím naděje, že knížky od Smithové naplní má očekávání. Ačkoli musím uznat, že od Upířích deníků udělala autorka (dle mě) veliký pokrok, stále však příběhy postrádají tu jiskru čtivosti.

Recenze

První den letních prázdnin se Poppy dozví, že má rakovinu slinivky, která je v jejím stádiu již neléčitelná a že jí zbývá pouze pár týdnů (při velkém štěstí pár měsíců) života. Kromě toho, že umírá, podezírá svého kamaráda Jamese, že před ní skrývá nějaké velké tajemství. Když jednoho večera leží v nemocnici napojená na hadičky a všelijaké přístroje, James ji překvapí návštěvou, prozradí jí, co je zač a nabídne jí přeměnu. Poppy po chvíli souhlasí a tím James poruší všechny tři hlavní zákony Říše temnot - nezamilovat se do člověka, nikomu neříct o Říši temnot a neproměňovat obyčejné smrtelníky. Tím začíná Poppyino a Jamesovo dobrodružství v novém společném životě. A co teprve když přijede na návštěvu Jamesův zlý upíří bratránek Ash!

Musím se přiznat, že prvních pár kapitol mě upřímně opravdu bavilo. Byly čtivé a moc se mi líbily Poppyiny pocity a ten okamžik, když se dozvěděla, že má už jen chvíli, než umře. Atmosféra se mi opravdu zamlouvala, takový lehký chytlavý popis prostředí a příběhu mě skutečně zaujal. Avšak pak, když Poppy souhlasila s přeměnou, to s kvalitou začalo klesat dolů. De facto se mi celý zbytek knihy nesmírně vlekl a přišlo mi, že se tam moc extra věcí neděje (však takhle to dopadá u všech Smithovic knížek).

Ash se znovu zasmál, povzdechl si a protočil oči. "Dobrá. Dobrá. Měl jsem to vědět." Přidušeně se pochechtával, jako když se posmívá sám sobě. Poppy si oddechla. Bála se, že bude naštvaný a uražený - nebo se bude cítit hloupě. Navzdory jeho šarmu se jí od začátku zdálo, že Ash v sobě ukrývá něco chladného. Že uvnitř je jako ledová řeka.

Co mně opravdu pobavilo byla až příliš veliká podobnost s Upířími deníky. Ano, stačí zasadit do příběhu pár upírů, vlkodlaků a čarodějek a je stoho dvousetstránková knížka plná krve a romantiky. A to jsem se ještě nezmínila o Jamesovi a Ashovi. Nebo bych spíš měla říci o Stefanovi a Damonovi? James - klidný, milující, ochranitelský, obětavý, ten hodný. Ash - zlý, ďábelský, nebezpečný, zákeřný. Nemohla jsem si pomoct, ale prostě nešlo je nesrovnávat. Zvlášť když pak Elena Poppy navrhla Jamesovi, že by se mohli živit zvířecí krví. Hahaha, opravdu mě to pobavilo.

 

Pak řekla: "No, víte, já jsem taky přemýšlela. A napadlo mě, že jsou možná i jiný způsoby, jak se nakrmit, než jen skákat na lidi, když to nečekají. Například zvířata. Je nějakej důvod, že by jejich krev nefungovala?"
"Není stejná jako lidská krev," řekl James. "Ale je to možnost. Já se zvířecí krví krmil. Jeleni jsou docela fajn. Králíci jsou v pořádku. Vačice smrdí."
Poppy ho praštila do paže. "Pointa je v tom, že nemusíme býtpříšerný krvežíznivý zrůdy. Mohli bychom být slušný krvežízivý zrůdy.

 

Co se týče obálky, tak se mi moc moc moc líbí, je to jedna z těch chvil, kdy jsem ráda za český obal. Knížky od Lisy Jane se mi v originálu zdají hodně přeplácané a pestrobarevné, že mi červeno-černo-šedá kombinace bohatě vystačí. Co mě trošku zarazilo, bylo jablko v dlani uprostřed, protože mi to silně připomnělo Stmívání (a opravdu nevím, jaký to má tady význam). Přijde mi, že na všech obálkách od L.J. musí dominovat nějaký obličej. Jinak tleskám, doslova mi vzala dech!

Celkový dojem z knihy je takový neutrální. Myslím, že se mi líbila mnohem víc než třeba Upíří deníky, u Temných vizí si nejsem jistá, ty také měly něco do sebe. Moc se mi zamlouvalo vysvětlení, proč upíři pijou krev, konečně něco, co vypadalo opravdu logicky. Další díl si určitě přečtu a nebude to jen kvůli tomu, že nemám ráda nedočtené série, s prvním dílem jsem vcelku spokojená, ačkoli má recenze nemusí vypadat zrovna pozitivně (skutečně si myslím, že by si L.J. mohla dát na nějaký čas s upíry oddech - kam nedá přirozeného upíra, musí to vynahradit energetickým). Proto knize dávám průměrné 3 hvězdičky a budu doufat, že druhý díl mne překvapí o něco více. Knížku můžu doporučit všem fanouškům Smithovek a těm, kteří stále ještě nemají upírů dost. =)

Hodnocení obálky:

Celkové hodnocení:

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku (knihu si lze zakoupit zde).

zdroje:

obálka - Fragment

obrázky - DeviantArt